Proč je důležité dodržovat léčebný režim?
Nespecifické střevní záněty jsou pro pacienty velkým zásahem do každodenního života. Moderní léčba dokáže nepříjemné příznaky nemoci zmírnit nebo téměř utlumit. Mnozí pacienti však v době zlepšení zdravotního stavu předepsané léky přestávají užívat nebo snižují jejich dávky. Proč je tento přístup špatný?
Když se imunitní systém obrátí proti vlastním buňkám…
Nespecifické neboli idiopatické střevní záněty vznikají v důsledku abnormální aktivity imunitního systému, kdy se ve střevní stěně začne vytvářet zánět. Ten probíhá v různě těžkých formách a jsou s ním následně spojené i typické příznaky nemoci. Jedná se o celoživotní onemocnění, u něhož se střídají různě dlouhá období klidu (remisí) následovaná obdobím vzplanutí nemoci neboli relapsem. Především v době relapsů omezuje nemoc pacienty fyzicky, psychicky, ale i společensky.
Léčba existuje, ale…
Léčba onemocnění spočívá v užívání léků s protizánětlivým účinkem – nejčastěji aminosalicylátů a kortikoidů. Velmi účinná jsou také imunosupresiva či cílená biologická léčba. Bohužel u značné části pacientů je nutné terapii po čase změnit, protože ta původní přestane fungovat. Velmi podstatnou součástí léčby je také spolupráce pacienta a dodržování nastaveného léčebného režimu. V této souvislosti se mluví o takzvané adherenci k léčbě. Ta totiž velmi významně ovlivňuje celkový výsledek terapie. Pacient by totiž měl důsledně užívat předepsané léky i v případě, kdy se cítí dobře a zdánlivě mu nic není.
Adherence se pochopitelně netýká jen léčivých přípravků. Lidé s idiopatickými střevními záněty by měli upravit také životní styl, dodržovat doporučenou dietu, absolvovat pravidelné lékařské kontroly a vyšetření, vyhýbat se stresu, omezit alkohol a kouření atd.
A co když léčbu přeruším?
Bylo prokázáno, že kolem 40 % pacientů léčbu vědomě ukončuje nebo snižuje předepsané dávky léčivých přípravků, nejčastěji z důvodu zlepšení zdravotního stavu nebo pro výskyt nežádoucích účinků. Někdy může být na vině také nedostatek informací ze strany lékaře a nepochopení problematiky onemocnění ze strany pacienta. Je proto klíčové, aby odborník pacientovi podrobně vysvětlil princip nemoci, představil možnosti terapie a mechanismy účinku léčivých přípravků, včetně rizik nežádoucího účinku léčby, a především všech důsledků jejího nedodržení. Pomoci může také behaviorální přístup, při němž jsou využívány různé vizuální a zvukové upomínky či různé metody pro posilování léčebných návyků.
Při nedodržení léčebného režimu hrozí, že se zánět opět zhorší a s ním samozřejmě také kvalita pacientova života. Navíc následná léčba již nemusí být účinná. Ukončení terapie není vhodné ani při dosažení takzvané hluboké remise – tedy situace, kdy laboratorně ani při endoskopickém vyšetření nejsou zřejmé známky aktivního zánětu. Je zdokumentováno, že při přerušení cílené biologické léčby dochází k opětovnému relapsu do 5 let až u 80 % pacientů.
(mraf)
Zdroje:
2. www.crohn.cz/co5R1sdRB/uploads/2019/05/05435_23527-Brozura-IDS_biologicka-lecba_06.pdf
3. www.remedia.cz/rubriky/prehledy-nazory-diskuse/compliance-a-adherence-spoluprace-pri-lecbe-703