Rozhovor s fitness trenérkou: I v době relapsu je pohyb životně důležitý
Martina Benáčková je žena s Crohnovou chorobou, která vystudovala regeneraci a výživu ve sportu a učitelství tělesné výchovy. Svoje znalosti a zkušenosti rozšířila ve Velké Británii, kde pracovala jako exercise referral specialist. Volně se to dá přeložit jako specialista pohybu při chronických onemocněních. Sama aktuálně žádné léky neužívá, ale pravidelně dochází na kontroly k lékaři. Dodržuje bezlepkovou dietu s minimem mléčných výrobků a omezuje konzumaci cukru.
Martina se věnuje fotografování, překladatelství a cestování. Její web na toto téma najdete na adrese www.martinabenackova.cz. Téma pohybu s ní probírala Veronika Hanzlíková, výživová koučka a žena s ulcerózní kolitidou.
Jak vnímáte důležitost pohybu při chronických onemocněních, především u střevních zánětů? Je potřeba, i když je choroba aktivní a je nám zle?
Myslím, že čtenářům už je moje odpověď jasná. Nebo ji minimálně tuší. Pohyb je naprosto nezbytný. Není to jen fráze, je to fakt. Tělo není stavěné na to, dlouho sedět nebo ležet a nic nedělat. Pokud se člověk nehýbe, náš organismus velmi strádá a přichází různé zdravotní obtíže. Když se k tomu ještě přidá nevalná zánětlivá strava chudá na živiny, nedopadá to většinou moc dobře.
I když je to těžké, protože jsme zrovna vyčerpaní, vždycky bychom si měli najít chvíli na pohyb. Je jasné, že v době relapsu máme chuť se jen zabalit do deky a nic nedělat. V těchto případech určitě není vhodné dělat intervalový trénink nebo hodiny posilovat. K pohodě nám nepřidá asi ani hopsání při aerobiku. Ale například procházka v přírodě, lehká jóga, pohodlný tanec, strečink nebo i práce na zahradě mohou působit jako balzám na duši i tělo.
Samozřejmě je důležité respektovat svoje tělo a odpočívat, když je třeba. Na druhou stranu pohyb opravdu znamená život. Na pohyb při relapsu není žádné pravidlo, i když existují různá obecná doporučení. Člověk musí především poslouchat svoje tělo, ale lehká výzva (nejen u pohybových aktivit) mnohdy může pomoct více než ležet v posteli a rochnit se ve stavu, že nám není dobře. Pohyb dokáže tohle zacyklení v hlavě a svojí nemohoucnosti parádně rozbít a pomoci jak fyzicky, tak psychicky. Jen je třeba najít si vlastní limity a hranice. Je to proces. Samozřejmě se může stát, že to někdy trochu třeba i s tím pohybem přeženeme a „odvaříme se“, ale postupně se naučíme, na co si dávat pozor.
Liší se doporučení pohybových aktivit pro osoby se stenózami a píštělemi od těch pro pacienty, kteří mají například v důsledku Crohnovy nemoci nebo ulcerózní kolitidy průjmy?
Obecně bych při relapsu spíše doporučila aktivity, které jsou klidnější, jako je jóga (se kterou mám já osobně skvělé zkušenosti), pilates, jemné posilování, práce s vlastní váhou těla nebo třeba tanec či nordic walking. I u tohoto pohybu je ale potřeba si hlídat intenzitu, za kterou už nemůžeme jít. To, že by pacientům s kolitidou neseděl aerobik a tenis, je docela logické. Velké skákání není úplně dobré na podrážděná střeva. Obvykle není vhodné ani cvičení, kde se hodně zapojuje střed těla při rotaci během úderu, jako je právě tenis. Při tenisu jsou navíc i velké nárazy, rychlá brzdění, prudké změny pohybu a náročné sprinty. Jiná situace je samozřejmě v remisi.
Nemám zkušenosti se stenózami a píštělemi, „jen“ s bolestí břicha a průjmovými stavy, ale obecně platí, že samozřejmě záleží na stavu každého, jak se právě cítí. Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida může být u každého jiná a každý ji zvládá úplně jinak. Možná je jednodušší říct, co bych nedoporučila. Tím je kromě aerobiku a tenisu také vytrvalostní běh, hodně dlouhá jízda na kole a dlouhotrvající náročné aerobní aktivity, kdy dochází na dlouhou dobu ke zvýšenému tělesnému metabolismu. Lidé se střevními nemocemi nemají obecně během exacerbace moc energie a takovým pohybem si ji nedobijí, jen se ještě více vyčerpají. Naopak vhodně zvolená pravidelná fyzická aktivita energii zvedne, ovlivní psychický stav, snižuje stres, podporuje kardiovaskulární systém a je celkově pro organismus přínosná. Člověk by měl prostě dělat takový pohyb, který mu energii dodává, a ne mu ji bere.
Jaký druh pohybu byste doporučila v době remise lidem se střevními záněty? Je nějaké pohybové omezení na dobu remise?
V období remise bych nekladla nikomu žádná omezení. Pokud je člověk rozumný, může dělat cokoliv. Dokonce, a možná se mnou budou někteří nesouhlasit, bych doporučila lidem, kteří se cítí opravdu dobře, i moderní nejefektivnější metody cvičení, které jsou krátkodobé a intenzivní. Jsou to třeba workouty do 30 minut, kdy jdete krátkodobě do maximální svalové únavy. Patří sem třeba posilování s vlastní váhou těla, kde se využívá velmi pomalý pohyb. Například při kliku jdete dolů po dobu 10−15 sekund, nahoru stejně a opakujete do vyčerpání. To přijde po pár opakování, pokud kliky děláte poctivě. Stačí jeden set. Takto můžete posilovat různé svalové partie, například pomocí dřepů zase dolní končetiny. Tato metoda je vysoce efektivní a při maximálním úsilí se do oběhu vyplavují látky, které dlouhodobě zvyšují energii, odbourávají stres, a navíc posilujete mnohem efektivněji, než když se moříte hodinu v posilovně na půl plynu. Takto lze navíc procvičit celé tělo. Stejně skvěle funguje také intervalový trénink při běhu, kdy střídáte krátké intenzivní sprinty s výklusy. To samé lze provádět na kole i na bruslích nebo tak, že během jógy prodloužíte výdrže v různých pozicích a vědomě se zpevníte a prodýcháte je.
Kromě toho také hodně doporučuji pohyb venku v přírodě. Dokonce jsem četla, že ve Skotsku ho už doporučují na předpis. Ani se tomu nedivím. Podle mého všechny autoimunitní nemoci totiž souvisí se stresem a duševním nastavením, na které kombinace přírody a pohybu prostě funguje. Na závěr bych řekla, ať si každý najde takovou aktivitu, která mu hlavně dělá radost a dobíjí „baterky“. Nejdůležitější je se cítit dobře.
(vha)