Střevní zánět je jako zlobivé dítě. Nenechte jej bez dozoru!
Nechápete, proč je třeba brát léky na Crohnovu chorobu či kolitidu, když vám už dlouho nic není? Přemýšlíte, že tělu od předepsané léčby trochu ulevíte? Zbytečně neriskujte a nejprve si přečtěte, jak terapie funguje a jaké jsou její hlavní záměry.
Crohnova choroba a ulcerózní kolitida jsou chronická zánětlivá onemocnění. Tedy dlouhodobá a celoživotní – alespoň do chvíle, než objevíme příčinu potlačující léčbu, což se zatím bohužel nestalo. Zato máme několik účinných léčebných postupů, jak zmenšit projevy chorob natolik, že pacient o své nemoci mnohdy ani neví. I takovémuto dobře léčenému člověku však diagnóza nespecifického střevního zánětu zůstává, a musí se proto držet poučení: na chronickou chorobu chronická terapie.
Více přístupů, jeden cíl
To, zda se lékaři rozhodnou řešit střevní zánět aminosalicyláty, cílenou léčbou, nebo třeba kortikoidy, závisí na mnoha faktorech – především na závažnosti příznaků a na odpovědi pacienta na terapii. Hlavní cíle ale mají všechny léčebné přístupy společné. Jedná se o:
- dosažení remise – tedy stavu, kdy střevní zánět „spí“ a nedělá člověku potíže,
- udržení tohoto klidového stavu,
- zvýšení kvality života.
Pokud je nespecifický střevní zánět dobře léčen, může se stát, že po prvním vzplanutí, kdy pacient vyhledá lékaře a je mu určena diagnóza, již k žádnému relapsu („znovuvzplanutí“) nedojde. V takovém případě terapie splnila všechny z výše uvedených cílů. Člověk by měl být vděčný a tím spíše v úspěšné léčbě pokračovat. Jenže opak je někdy pravdou – lidé mají tendenci závažnost choroby podceňovat a terapii přerušovat či úplně ukončit.
Nenechávejte třídu bez dozoru!
Takový krok je ale velkou chybou. Crohnova choroba a ulcerózní kolitida jsou nemoci s autoimunitní složkou – to znamená, že hlavní roli ve vzniku zánětu hrají pacientovy vlastní, „neposlušné“ imunitní buňky. Většina léků tak cílí právě na ně a snaží se jim v podněcování zánětu bránit. Jsou tedy něčím jako přísnou učitelkou, která drží na uzdě třídu extrémně zlobivých dětí. Když se žáci zdánlivě uklidní a učitelka odejde, třída samozřejmě začne dělat neplechu, což může skončit i katastrofou. A to ve formě nového vzplanutí střevního zánětu se všemi potížemi, které z něj plynou.
Klidně se ptejte
Léčbu samozřejmě nikdo neukončuje bezdůvodně. Za jejím nedodržováním se může skrývat leccos – nekázeň a neochota brát zdánlivě nepotřebné léky, ale i nepříjemné vedlejší účinky nebo obavy z jejich vzniku. V takovém případě je tu lékař, aby poradil a našel pro vás optimální terapii. Nebojte se mu tedy svěřit se svými potížemi. Konzultujte s ním své pohnutky dříve, než se rozhodnete udělat změnu v léčbě sami. Konec konců, vy a lékař jste partneři, kteří se oba snaží o totéž – o vaše zdraví. Vzájemně se neposlouchat a obcházet tedy opravdu nemá žádný smysl.
(luko)
Zdroj:
www.ibdetermined.org