Cestování s kolitidou I – pozitivní přínos
Ráda cestuji. Tak ráda, že jsem si troufla jet v roce 2006 při plně rozvinutém zánětu a dvaceti průjmovitých stolicích denně do Finska. Byla to jedna z nejhezčích dovolených, které jsem zažila. Výlet do Helsinek za kamarády, kteří tam měli pronajatý byt, byl opravdu balzámem na moji duši.
Letenku mi zaplatili rodiče jako odměnu za úspěšně zvládnuté státnice i jako podporu po celém náročném roce předtím. Na jaře 2005 tragicky zahynul můj tehdejší přítel a půl roku poté se mi rozjel 100% zánět ve střevě. Přesto jsem se rozhodla, že vysokou školu dokončím. Dokončila. V červnu 2006 jsem s vyplazeným jazykem a podlomeným zdravím udělala státnice a v září vyrazila na deset dní do Finska. Byl to můj první výlet, kdy jsem letěla někam úplně sama a s nepříliš velkou jazykovou vybaveností.
Přesto to stálo za to. Do bytu mých česky mluvících přátel – rodiny s krásnou, tehdy roční holčičkou – jsem dorazila v pořádku. Některé dny jsem podnikala výlety i s nimi. Dokonce jsme vyrazili lodí na dva dny do Tallinnu, hlavního města Estonska. Ale většinu dní jsem si sama procházela Helsinky, a jeden den jsem dokonce vyrazila vlakem a autobusem do Národního parku kousek za Helsinkami.
Výhodou Finska je, že je tam bezpečně a čisto. Stejně tak jsou dostupné toalety, což je jedno z hlavních kritérií pro cestovatele se střevním zánětem :-). V národním parku jsem v září chodila téměř sama, takže tam nebyl problém si odskočit kamkoliv za keřík. Měla jsem i štěstí na počasí – týden předtím už tam lidé chodili v čepicích a s rukavicemi, a já mohla chodit v tričku s dlouhým rukávem a mikinou vybavená jen foťákem a občas nordicwalkingovými hůlkami.
Přátelé měli ve svém bytě saunu (ostatně jako téměř každá finská domácnost) a já si po večerech relaxovala své unavené tělo příjemným teplem. S délkou pobytu v sauně jsem to nijak nepřeháněla, protože vím, že na aktivní zánět to úplně vhodné není. Ale užila jsem si prohřátí svalů a následný relax zabalená do peřiny a při popíjení malého množství vína.
A tehdy jsem pochopila! I s chronickou nemocí v aktivní fázi je možné cestovat. Záleží, jaké máme při cestování zázemí a zdali jsme ochotni podstoupit určitá nepohodlí. Pro moji psychiku byl tenhle pobyt tou nejlepší terapií. Nikam jsem se nehonila, užívala si procházky, sluníčka a výlety lodí se skvělým zázemím u přátel.
