Každodenní život
Aktuálně jsem na rodičovské dovolené. Že dovolená není úplně ten správný výraz, ví většina žen, která někdy na takové dovolené pobyla. Na druhou stranu – po stránce fyzické a psychické – mi asi nikdy předtím nebylo lépe. Využila jsem totiž tenhle čas nejen k péči o syna, ale i ke svému seberozvoji a aktivitám, které jsem v pracovním procesu dříve nezvládala.
Rozhodně však netvrdím, že i na mém rodičovském nebi nejsou mráčky nebo občas i bouřkové mraky. Jen jsem se s tím docela naučila pracovat i s ohledem na své zažívání. Navždy tak budu tvrdit, že psychika je u průběhu střevních zánětů to nejdůležitější. Navíc mám prostě pocit, že stresu mám doma méně než v zaměstnání. Dokonce jsem si našla čas i více psát a tím jsem si splnila svůj sen z dětství a dospívání.
Tím, že jsem teď více v klidu, se uklidnila i moje střeva. A hlavně, nemusím po ránu vstávat s tím, abych si stihla před odjezdem do práce pětkrát zajít na záchod, jinak to po cestě nemusí dobře dopadnout… Tenhle stresový faktor – nutná a opakovaná ranní návštěva toalety před odjezdem – prostě na rodičovské odpadl. Ano, také se někdy se synem po ránu vypravujeme na přesný čas a přesným myslím například odjezd autobusu podle jízdního řádu a také chodím na záchod občas opakovaně. Přesto odpadl jakýsi vnitřní tlak na sebe a svoje vylučování.
Nechci stále psát o tom, jakým problémem je nutkavost a rychlost vyprázdnění se, ale bohužel je to důležitá součást dne většiny pacientů s kolitidou a často i lidí s crohnem nebo dráždivým tračníkem. A často je to také spojeno s psychikou. Všichni mí „IBD přátelé“ se shodují, že průšvih nastává, když nám někdo obsadí záchod, když se někam spěchá nebo když prostě není dostupná pomoc, v podobě toalety, v blízkosti.
Zpět ale k mému každodennímu životu. Dříve pro mě byla klasika mít zjištěné všechny dostupné záchody a keře v okolí, teď už je tohle výrazně mírnější a příznivější. Přesto nosím ve své kabelce stále papírové kapesníčky, vlhčené ubrousky i náhradní prádlo. Takže když se stala z kabelky taška ke kočárku (no, teď už to začíná být spíše batoh, protože syn jezdí na odrážedle víc než v kočárku), tak jsem přidala jen plínky a náhradní oblečení pro syna a mohla jsem zase v klidu vyrazit ven i za kulturou. :-)
