Pohyb jako všelék
Už kdysi na začátku psaní blogu jsem slíbila, že napíšu o propojení ulcerózní kolitidy s Bechtěrevovou nemocí. Objevila jsem totiž u těchto dvou onemocnění zajímavá propojení.
Asi půl roku poté, co mi lékaři diagnostikovali ulcerózní kolitidu, mě začala velmi bolet kostrč a bederní páteř. Na občasné bolesti zad jsem sice trpěla průběžně od puberty, jenže tentokrát jsem už o tom pověděla své lékařce z gastroenterologie, protože bolest kostrče byla opravdu intenzivní. Ta hbitě zareagovala a poslala mě na rentgen a genetické vyšetření.
Díky tomu se brzy zjistilo, že mám antigen HLA-B27, který se může podílet na vzniku Bechtěrevovy nemoci (familiárně bechtěrev, odborně ankylozující spondylitida). Rentgen toto genetické vyšetření bohužel potvrdil a ukázal, že opravdu mám na páteři určité změny, které souvisí s touto diagnózou. Byl to velký šok, asi ještě větší, než když jsem zjistila, že mám ulcerózní kolitidu.
„Vyžrala jsem“ si tak další vzácnou nemoc, která postihuje jen asi 1 % populace (a ještě navíc jí trpí více muži než ženy). Lékaři mě proto odeslali na revmatologické pracoviště a tam jsem se dozvěděla několik naštěstí příznivých zpráv.
Jedna z těch pozitivních zpráv je, že když se budu rozumně hýbat (strečink, rehabilitace, pohyb bez těžké zátěže), můžu zůstat pružná jako dosud. Druhá relativně dobrá zpráva je, nebo spíš byla, že jsou u mě vysoce pravděpodobné projevy zánětu spíše ve střevech než v páteři, což mi tehdy přišlo jako pozitivní. Kolitida i bechtěrev totiž prý patří víceméně do jedné skupiny zánětlivých nemocí, a tak je dost možné, že antigen HLA-B27 se podílí na zánětech v celém mém těle, nejen v páteři. Alespoň tak jsem to laicky pochopila na revmatologii.
Od té doby pravidelně cvičím a hýbu se. Mnoho cviků jsem se tehdy naučila na předepsaných rehabilitacích s ostatními lidmi trpícími bechtěrevem. Bylo mi totiž doporučeno se „pouze“ hýbat a užívat léky hlavně na kolitidu. Proto na svá bolavá záda beru léky opravdu výjimečně a stačí mi lék obsahující paracetamol, především kvůli tomu, že mě od zad bolívá hlava. Takže jsem na tuhle svoji diagnózu vlastně trochu pozapomněla. Tedy ne úplně, protože bolesti zad mě doprovází vlastně více či méně stále. Jen jsou relativně mírné a opravdu pomáhá rozumný pohyb. A to je myslím hlavní vzkaz i pro ostatní lidi se záněty střev.
I přes různá omezení a bolesti zad je právě pro nás důležitý i pohyb. Nezůstat jen ležet doma s nemocí, ale hýbat se, chodit na procházky, protahovat se, dělat relaxační nebo zdravotní cvičení. Může to být jóga, čchi-kung nebo taiči, můžou to být cviky od fyzioterapeuta, ale důležité je se prostě hýbat. Je to totiž i forma jakési psychoterapie. I pohyb může léčit a jeho účinky mají dopad nejen na fyzické tělo.
