Pohyb při střevních zánětech? Ano!
Když jste v těžkém relapsu, asi nebudete běhat nebo chodit do fitka. Nejen já mám ale vyzkoušené, že pro dobrou psychickou a často i fyzickou pohodu je důležitý pohyb. Nejen v remisi, ale právě i při relapsu.
Potvrdila mi to v rozhovoru taky Martina Benáčková, která se zabývá pohybem při chronických onemocněních a sama má diagnostikovanou Crohnovu chorobu.
Pro mě osobně je nejzásadnější zdravotní cvičení qigong (čchi-kung). Jde o pohybovou aktivitu, která pochází z Číny a je starší než třeba známější taiči, jež je původně bojovým uměním. Taky občas cvičím jógovou sestavu „pozdrav slunci“, případně cviky Makko-Ho. Všechny tyto pohybové aktivity představují šetrný druh pohybu, který současně pomáhá rozproudit energii v těle.
Další optimální variantou je mentální cvičení, jehož účinnost je i vědecky potvrzená. Taky sportovci někdy „trénují“ jenom v mysli. Mentální cvičení je vhodné i pro jedince, kteří jsou upoutáni na lůžko, protože díky němu méně atrofují svaly.
Vhodný je také tanec. Kdykoliv a jakkoliv. Tancujte klidně doma při poslechu své oblíbené hudby, sami nebo s dětmi, aby se vám někdo z dospělých nesmál. Cílem není předvést dokonalou figuru, ale hýbat se, vybít, uvolnit a radovat se ze samotného pohybu!
„Nestát na místě – to je největší lék“
Tato slova použil Ondřej Baleka, fitness trenér a mladý muž s ulcerózní kolitidou. Jeho příběh, který obsahuje i doporučení, jaký pohyb je vhodný při relapsu onemocnění, jsem také zpracovala. Celý jej najdete tady. Nejvíce mě zaujala tato část vyprávění:
„Když jsem byl po těžké atace kolitidy, myslel jsem si, že už nikdy nebudu moct sportovat. Jen jsem doma sledoval zápasy hokeje, fotbalu a bojových sportů a říkal si: ‚Ty už ne…‘ Postupně jsem se ale zase zkoušel hýbat a ono to naštěstí šlo. Když jsem pak poprvé po silné atace nemoci nastupoval na fotbalový trávník, klekl jsem si, sevřel trávu a užíval si, že tam můžu být a hrát.
Díky tomu, čím jsem prošel, jsem asi někdy moc přísný trenér, nerozumím tomu, proč někdo zdravý něco nemůže. Když mi bylo zle a byl jsem napojený na hadičkách s umělou výživou, toužil jsem se zase hýbat. V tělocvičně, na hřišti nebo jen venku, prostě se proběhnout a hýbat jen proto, že můžu,“ vypráví Ondřej Baleka.
Za sebe tedy radím, najděte si způsob, jak se hýbat, důležité je nestát na místě.
Autor: Veronika Hanzlíková
