Tři děti a ulcerózní kolitida – jde to vůbec skloubit?

Dost ji uklidnilo, když se dozvěděla, že většina žen s IBD má děti bez problémů. Také jí sdělila, že některým ženám dokonce mateřství pomůže zmírnit projevy Crohnovy nemoci nebo ulcerózní kolitidy. Moji maminku to překvapilo a doufala, že budu patřit mezi ně. Stalo se.

Začnete se soustředit na něco jiného

Jedním z vedlejších efektů mateřství bývá často to, že přestanete tolik řešit sebe a svůj zdravotní stav. Samozřejmě v některých případech to může být naopak, když se v těhotenství nebo po porodu váš zdravotní stav zhorší. 

Nicméně moje zkušenost slova uvedené milé zdravotní sestřičky potvrzuje. Alespoň při druhém a třetím dítěti. Po prvním porodu to bylo trochu jinak. Ale i tak platilo, že jsem měla tolik starostí s péčí o našeho syna, že jsem na kolitidu téměř zapomněla. Ona na mě ne. Pravidelně se mi připomínala dráždivým tračníkem, který vznikl jako vedlejší efekt kolitidy. Nejčastěji se mi chtělo na velkou ve chvílích, kdy jsem kojila nebo přebalovala, tedy když se to hodilo nejmíň.

Mateřství není jen láska, ale také stres

Byla jsem sice šťastná, že mám vytoužené dítě, ale přece jen jsem byla ve stresu. Z nové životní role, zodpovědnosti za ten malý „uzlíček lásky“ i z totální změny životního stylu. Všechno kolem mého dítěte bylo nové a já měla strach nejen o něj, ale i o svá střeva. Navíc jsem v první části těhotenství měla aktivní zánět, který se sice postupně do porodu zklidnil, ale průjmy přetrvávaly i v následné remisi. Kvůli tomu jsem občas kojila na toaletě a stále nosila v tašce na kočárek své náhradní spodní prádlo. Pro jistotu. Postupně ale, jak jsem si zvykala na novou pozici mámy s veškerou láskou i se všemi obavami, se můj stres menšil a mně bylo lépe a lépe.

Když jsem pak čekala své druhé děťátko, dcerku, věděla jsem, že to zase zvládnu. Dráždivý tračník a s ním spojená akutní potřeba na toaletu už mě tolik netrápily. Dost jsem se zklidnila. Dá se říct, že s dvojnásobným mateřstvím jsem konečně objevila životní klid a pohodu. A moje zažívání? Dostala jsem se do dlouhodobé remise, a po více než patnácti letech intenzivní léčby jsem dokonce několik let bez léků.

Dnes mám tři děti a cítím se lépe než dřív

Třetí dítě, druhá dcera, mi do života přineslo ještě víc lásky. Poprvé jsem v těhotenství neřešila žádnou léčbu ani projevy dráždivého tračníku nebo kolitidy. Věřím tomu, že velkou roli u mě hrála psychika. Navíc mám ještě míň času na dumání sama nad sebou. Přes den se snažím věnovat nejmladšímu dítěti, ale také pracovat a dělat i něco jiného než pečovat o domácnost. Starší děti jsou většinou ve školce a škole, a já tedy dál píšu články a poskytuji výživové konzultace. Přibližně od čtyř hodin odpoledne už mám pak vyhrazený čas jen pro děti a domácnost a večer i pro svého muže. 

Zdraví, rodina, klid a pohoda

Stanovila jsem si priority. Mezi ně patří zdraví, rodina, klid a pohoda. Takže i když mám děti ještě docela malé a nedaří se uklidit byt nikdy tak, jak bych si představovala, platí pro mne jedno základní pravidlo: Když jsem unavená, téměř nikdy neuklízím a snažím se co nejvíc si odpočinout. Ne že bychom doma žili jako v chlívku, to rozhodně ne. Nicméně, když si mám vybrat, jestli si půjdu s naší nejmladší přes den zdřímnout, nebo budu uklízet, vyhraje spánek. Navíc, když je mi dobře a cítím se odpočatá, jde mi (nejen) úklid lépe od ruky.

Někdy je potřeba spánek odsunout, ale když to jen trochu jde, jdu s dětmi večer spát anebo si zalezu do postele na chvíli i přes den. Kdybych si totiž nedovolila odpočinek, ploužila bych se dnem (a vlastně i životem) jako mátoha a čekala na „až“. Až přestanu naši nejmladší v noci kojit, až budou všechny tři děti ve školce a škole, až mi bude lépe atd. A tak, i přestože jsou moje dny často hektické, dopřávám si čas na svůj odpočinek. Díky tomu jsem spokojenější, veselejší a vlastně i zdravější. 

CZ-nonP-2200004