Zhoršuje teplo střevní záněty, nebo ne?
Když jsem před lety skončila kvůli ulcerózní kolitidě v nemocnici, bylo mi řečeno, že horké obklady nedělají zánětu v těle dobře. Nebo spíš že teplo ho může ještě zhoršit. Nicméně mně tehdy od obrovských křečí v břiše nejvíc ulevovalo právě teplo.
Proto jsem se i v nemocnici chodila zády opřít o teplý radiátor a zahřívala si alespoň záda, když už ne břicho. Po odchodu z nemocnice jsem si doma nahřívala pohankový polštářek. S ním na břiše jsem často večer i usínala. Dělala jsem to několik let. I v době, kdy jsem neměla tak aktivní a bolestivý zánět.
Od té doby jsem vždy bedlivě sledovala, co se mnou teplo dělá. Miluji totiž horkou vanu nebo termální koupaliště a ráda si zajdu do sauny. Naštěstí ani jedno mi nijak neškodí. Nebo si to alespoň myslím. Když ale vezmu v potaz všechny své zkušenosti s tepelnými procedurami, jak dále popisuji v článku, jednoznačný názor na jejich efekt nemám.
Pohankový polštářek přináší příjemné suché teplo
Na ohřátý pohankový polštářek nedám dopustit. Pokud je mi ouvej, občas si ho nahřívám i v létě. Cítím, že suché teplo mi ulevuje od křečí, nejen těch v důsledku kolitidy. V zimě mi dodává kýžené teplo, když se potřebuji prohřát, jsem unavená nebo mě bolí záda. Jestli jste ho nikdy nevyzkoušeli, doporučuji. Nahřívám si ho obvykle dvě a půl minuty v mikrovlnce.
Termální koupaliště a lázně
Ani v létě mi teplo obvykle nevadí. Z venkovního horka bývám někdy samozřejmě unavená a vlivem horké vody v termálech občas běhám na toaletu. Respektive teplá voda mi, především v době relapsu, častěji spouští potřebu jít na velkou.
Nikdy jsem ale nevypozorovala, že by mi venkovní horko nebo pobyt v horké vodě nějak dlouhodobě zhoršily zánět. Podobnou zkušenost jsem učinila i v lázních, kam jsem jezdila opakovaně právě kvůli kolitidě. V Karlových Varech jsem vždycky milovala uhličitou koupel, která ale nebývá v úplně nejteplejší vodě. Její teplota se pohybuje kolem 36 až 37 °C a uhličité „bublinky“ snižují krevní tlak a samotná koupel spíš zklidňuje. A to obvykle i zažívání.
Ale i tam se mi párkrát stalo, že jsem musela z vody vylézt a utíkat na toaletu. Jestli za to mohla teplá voda, nebo samotná nemoc, těžko říct. Nicméně u procedury pelotherm (slatinný obklad, který se postupně zahřívá), která je kombinací vlhkého a suchého tepla, jsem pár infarktových stavů spojených s průjmy zažila. Například tehdy, když lázeňská sestra odběhla pečovat o někoho dalšího, mně se začalo chtít na záchod a já neměla šanci se včas dostat ze zábalu.
Sauna
Já saunu opravdu můžu. Ne že bych tam chodila často nebo pravidelně, ale dvakrát třikrát za rok se mi to podaří. Dřív v lázních, teď v rámci wellness procedur, na které si ráda zajdu s manželem. Klidně v létě, když není zrovna hezké počasí. Naopak v zimě se mi obvykle do sauny nechce chodit, protože mi vadí ty extrémy – rozehřátí a pak mnohem delší zklidňování a odpočinek před vstupem do mrazivého venkovního vzduchu.
Mám ráda finskou i parní saunu, infračervenou jsem ještě nezkoušela, takže nedokážu úplně posoudit její účinky na zažívání. Parní sauna mi přijde šetrnější, ale finskou mám raději. Ani v jednom typu saun jsem nikdy nepozorovala zhoršení svého zdravotního stavu, a že je v nich opravdu velké horko.
Jak to máte vy? Napište mi na e-mail verca@veronikahanzlikova.cz a podělte se o svoje zkušenosti. Pokud budou výrazně jiné, ráda je předám dál všem těm z nás, kteří žijí s ulcerózní kolitidou nebo Crohnovou chorobou. Třeba v dalším článku.